Pojďme trošku pod pokličku tomu všemu, co se týká zdraví a jde vidět navenek.
Pod tím vším je totiž jedna zásadní věc, která je svým způsobem takovým podkladem toho všeho – vztah k sobě samému.
To, jak se k sobě chováme.
To, jak o sobě smýšlíme.
To, jak se rozhodujeme.
To, co si (ne)dovolujeme, co (ne)přijímáme, to čemu (ne)dáváme pozornost,..
Jsou to věci, které si z většiny ani neuvědomujeme, vědomě o nich nerozhodujeme, ale je to to, co je v nás zakořeněno (převzali jsme to z okolí, bylo nás to naučeno, sami jsme si to do života pravděpodobně s dobrým úmyslem zařadili) a projevuje se to samovolně a automaticky.
Proto je těžké se v tom zastavit, zrekapitulovat si to a rozhodnout se, jak dál.
Ptáte se, proč je třeba se nad tím vůbec pozastavovat?
Protože dost často tam pod povrchem najdeme něco, co bychom si při možné volbě sami pro sebe nechtěli zvolit. A nebo jinak.. nezvolili bychom to pro svého nejbližšího člověka, kterého máme opravdu rádi a chceme pro něj jen to nejlepší.
A zde narážím hned na první věc.. kdo z nás se k sobě chová tak, jak by se opravdu choval k tomuto milovanému člověku?
Říkali bychom mu takové věci, které říkáme sobě?
Smýšleli bychom o něm tak, jak smýšlíme o sobě?
Vedli bychom jeho život tak, jako vedeme ten svůj?
Byli bychom na něj tak přísní, kritičtí, nepříjemní, neempatičtí, bez respektu, pokory, pochvaly a obdivu?
Tak proč tak děláme směrem k sobě?
Uvědomujeme si, že naši blízcí jsou „pouze“ lidé, kteří mají pocity, city, emoce, strachy, traumata, těžké situace, nepříznivé podmínky apod. A co jsme my? Bohužel/bohudík nejsme „nikým jiným“ než „jen“ člověkem. Také máme pocity, city, emoce, strachy, traumata. A co víc – také se dostáváme do těžkých situací a čelíme nepříznivým podmínkám.
Tak pojďme, prosím, už být hodní i na sebe. 😊
Jsme tělo, mysl a duše (ano, je potřeba nezapomínat ani na jednu část nás) To jsme my a budeme se doprovázet celou cestu tímhle životem. A nechceme přeci strávit tolik let s někým toxickým, no ne?
Co získáme tím, když k sobě budeme také přistupovat férově, s respektem a láskou?
-> Zdraví fyzického těla: bolesti a nemoci chodí tam, kde je potřeba něco řešit, optimalizovat. Pokud o své fyzické tělo budeme správně pečovat (výživa, spánek, grounding, eliminace stresu a toxinů apod.), bude silnější a odolnější a nebude mít potřebu „nás zastavit“ skrze bolest, nemoc či zranění, abychom si uvědomili, že mu nedáváme to, co potřebuje.
-> Psychické zdraví: budeme spokojenější, šťastnější a vyrovnanější. Pochopíme, že jsme strůjcem svého života a že nemá cenu čekat na až, na jinou osobu, která nás spasí. Budeme chápat, že zde máme projít jistými výzvami, ale do cesty nám byly dány, protože je zvládneme.
-> Spokojenost duše: péče o své fyzické tělo v propojení s prací na sobě (skrze mindset, psychiku,..) nám pomáhá naplňovat i své nitro na té nejhlubší úrovni – naši duši.
Ukázky z praxe, když se sebou člověk nemá zdravý vztah:
> poruchy příjmu potravy (anorexie, neustálý koloběh diet, přejídání, emoční jedení,..)
> sport jako kompenzace (jídla, špatných pocitů,..)
> pocity, že stále neděláme dost a nejsme dost
> porovnávání se
> bytí v roli oběti
> potlačování intuice
> nucení se do věcí, které nás nebaví a nedávají nám smysl
> chození do práce, která nás vyšťavuje
> chození na oslavy, akce, obecně mezi lidi, s kterými se necítíme příjemně
> odmítání svých emocí, strachů,..
> no, mohla bych pokračovat ještě dlouho…
Jak tedy poznat, zda i právě vy máte (ne)zdravý vztah k sobě samému?
Zamyslete se nad těmito otázkami. Upřímně! Teď hned. To první, co vás napadne, je pravděpodobně trefa do černého. 😊
> Jak se k sobě chováš, co si řekneš, když se ti něco nepovede?
> Jak o sobě přemýšlíš během různých každodenních aktivit – jedení, sport, práce, pohled do zrcadla..?
> Rozhoduješ se vždy podle toho, jak to opravdu cítíš a chceš, nebo podle toho, jak si to přeje někdo jiný, jak se to očekává, jak ti to říká racionální mysl namísto pocitu/intuice?
> Co si už delší dobu dovoluješ a co si naopak zakazuješ – jíst, dělat, cítit, kupovat,..?
> Co si necháváš líbit od okolí, přestože tě to bolí, raní,..?
> Co se ti v myšlenkách, pocitech a situacích neustále vrací a ty se stále snažíš to nevidět a necítit?
A teď.. prosím, nedělejte to znovu, nebuďte na sebe tak přísní! 😊Pravděpodobně jste právě zjistili, že přeci jen je v tom vztahu k sobě něco nezdravého. Ale to je v pořádku. Není to o snaze o dokonalost, perfektní a bezchybný stav. Jsme lidi a učíme se. Život je cesta a neustálá změna a je zkrátka potřeba mít co řešit. 😀
Důležité je však mít mysl i srdce otevřené, dávat prostor obojímu a být si zkrátka více vědom toho, co děláme, co si myslíme, co cítíme, co volíme, co si zakazujeme/dovolujeme a podobně. 😊
Tak, zde to dnes ukončíme, ať to může ve vás trošku doznít. 😊
Pokud se vám čtením tohoto článku něco otevřelo, zabrnkalo vám to na slabou strunku, prosím, neutíkejte od toho, ale pusťte se do toho, čeká vás posun do dalšího levelu.
Pokud se vám čtením tohoto článku otevřelo téma, na které byste si rádi přečetli něco zase příště, dejte mi to vědět – zde v členské sekci, na Instagramu nebo e-mailu. 😊
Autor článku: Michaela Majerová
IG: @m.michaela.majerova
E-mail: mmajerovam@seznam.cz
