“Máte zvýšený cholesterol, budeme muset nasadit léky na snížení” – tuhle větu bohužel slyšel již nejeden pacient v ordinaci svého lékaře. A realitou je, že je to věta, kterou lidé naopak slyší stále častěji. Je ale nasazení léků skutečně cesta? Je to krok, který zvýšený cholesterol skutečně “vyléčí”? Pojďme si nastínit nutný kontext toho, co mohou vůbec být příčiny toho, že ke zvýšené hladině cholesterolu v krvi dochází, jelikož to je tím skutečným odrazovým můstkem pro to, abychom pochopili, proč tělo takový kompenzační mechanismus volí. Pokud je totiž něco naprosto jasné, je to fakt, že tělo nic nedělá náhodou! A ani u cholesterolu tomu není jinak.
Jak jsme si již řekli v předchozím článku, cholesterol není tím strašákem, který nám byl v posledních desetiletích natolik vehementně vštěpován, naopak se jedná o velmi zásadní molekulu, která v našem těle plní nespočet zásadních funkcí. Spousta našich orgánů je z velké části tvořena právě cholesterolem, za všechny si můžeme zmínit například mozek, který cholesterolu spotřebuje skutečně nemálo! Je zde totiž velmi významným hráčem pro tvorbu synapsí a tudíž podporu naší paměti a myšlení (a přesně to je poté jedním z vedlejších účinků nasazení statinů, které hladinu cholesterolu snižují – lidé mohou po delším užívání trpět problémy s pamětí až vznikem demence, či Alzheimerovy choroby). V zásadě je součástí každé naší buňky a je i nezbytný pro tvorbu pohlavních hormonů. Tudíž jeho násilné snižování pomocí léků nám logicky nemůže být zcela jednoznačně ku prospěchu.
Podíváme se společně i na to, jak se v průběhu času měnila “normální hladina” cholesterolu v krvi, protože to, co vám dnes lékař v krvi změří a bude považovat dle tabulek za vysokou hodnotu, ještě před pár desítkami let byla zcela běžná a normální hodnota.
Cholesterol a jeho další molekuly
Zpočátku je důležité zmínit, že je zásadní si vůbec vždy blíže specifikovat o jaké frakci se s ohledem na cholesterol bavíme. Nejedná se totiž o jednu molekulu s jedním účinkem, ale o celý komplex, který si zaslouží detailnější vysvětlení. Zprvu je nutné rozlišit si především to, že existují cholesterolové složky, které pochází z endogenní (vnitřní) produkce z našich jater (zde se jedná o většinu cholesterolu) a poté exogenní (vnější), které pochází z naší stravy. Částic, které pochází z jater je poté také několik dle jejich specifické velikosti. Játra při tvorbě cholesterolu k této částici připojí mastné kyseliny a celý komplex obalí do jednotného bílkovinné obalu z nichž první z nich (dle poměru cholesterolu a mastných kyselin) nazýváme VLDL. VLDL je svou velikostí velmi podobný chylomikronu (avšak ten je velikostí větší) – chylomikron je však cholesterolem v obalu s mastnými kyselinami, který pochází ze střev z naší potravy. Možná jste si sami někdy všimli, pokud vám lékař prováděl o něco detailnější rozbor krevních lipidů, že se zde nacházely jednotlivé podsložky (těmi nejznámějšími jsou zřejmě HDL a LDL).
Na počátku distribuce mastných kyselin a cholesterolu do tkání v těle je tak vždy buď chylomikron, nebo VLDL. Jakmile tento obal dorazí do své přestupní stanice, odevzdá část mastných kyselin a cholesterolu a stává se z něj menší molekula – podle velikosti buď IDL, LDL, nebo nejmenší HDL. V překladu je VLDL bílkovinný obal (pamatujte, ne jen cholesterol, ale komplex dalších složek jako jsou například mastné kyseliny!) s velmi nízkou hustotou, oproti tomu v překladu zkratka HDL je bílkovinný obal velké hustoty. V celém bílkovinném obalu, ať už je jakékoliv hustoty, či velikosti se vždy společně vyskytuje následující: lipoprotein (přenašeč), mastné kyseliny (triacylglyceroly TAG), vitamíny rozpustné v tucích a cholesterol. Není tomu tedy tak, jak si to možná spousta z nás představuje, že cholesterol putuje v krvi sám o sobě. 🙂
VLDL a chilomykrony, které jsou na počátku, mají v sobě celkově nejvíce triglyceridů, které distribuují po buňkách pro využití pro chod mitochondrií a tvorbu energie v nich. Mají zároveň málo proteinů a cholesterolu. Oproti tomu HDL obal, který je na opačném konci spektra a je velikostně nejmenší v sobě obsahuje nejméně triglyceridů, téměř z půlky je tvořený bílkovinami a obsahuje cca 20% cholesterolu. LDL obsahuje největší množství cholesterolu. Zároveň LDL a HDL ve svých obalech obsahují specifické formy různých bílkovin, mezi nimi alipoproteiny, které jsou ve skutečnosti mnohem lepšími a specifičtějšími markery kardiovaskulárního rizika než samotný cholesterol.
Je to i o tom, jak se lipoproteinové obaly můžou pohybovat!
A teď se dostaneme ještě do zajímavějších sfér, které už v souvislosti s cholesterolem zkoumá málokdo. Vše je totiž ve skutečnosti o tom, jak efektivní máme v těle přenos těchto výše zmíněných proteinových obalů, aby měli možnost dorazit tam, kam mají. To záleží na jejich energii a hmotnosti a samozřejmě i kvalitě tekutiny, ve které se pohybují – tedy na kvalitě a viskozitě krve. Aby obaly měly dostatek energie a mohly být ve své práci efektivní, potřebují samozřejmě co nejméně hustou tekutinu, ve které se budou pohybovat, jinak budou muset vynaložit mnohem větší energii a úsilí na to, aby se mohly viskóznější tekutinou prodrat. Můžete si představit, jaké je míchání lžičkou ve sklenici vody oproti míchání lžičkou ve sklenici medu. Na míchání medu, který má větší viskozitu, budete pravděpodobně potřebovat více energie, že? 🙂
Naše tělo má dvě možnosti, jak umožnit lipoproteinovým obalům lehkou plavbu krevní plazmou. Zvýšením jejich hmotnosti, nebo zvýšením jejich energie (na což potřebují dostatečné množství elektronů, které například čerpají z fotonů – částic světla). Tady už se dostáváme skutečně do velkých detailů, ale je dobré vědět, že fotony ze světla (slunce) napomáhají v buňkách s tvorbou exkluzivní zóny, což je speciální podoba vody, která právě dokáže umožnit velmi hladký průtok molekul krví. Díky slunci se naše krev má šanci více rozpohybovat, zprůchodnit, být “tekutější” a tudíž nemusí tělo pracovat na tom, aby měly částice velkou hmotnost, aby se mohly dostat do správné cílové destinace, jelikož budou mít k dispozici více energie a lepší médium, ve kterém jim to dobře popluje. 🙂
Jaká je ještě spojitost slunce s hladinou cholesterolu? Kromě toho, že fotony z přirozeného světla přispívají k lepší “tekutosti” krve, pomáhá slunce také syntetizovat z cholesterolu tolik žádaný a opěvovaný vitamín D. A zde si můžeme zdůraznit zajímavou spojitost, která se nám v dnešním světě objevuje stále víc – vysoký cholesterol a naopak nízký vitamín D. Jelikož se vitamín D na slunci syntetizuje právě z cholesterolu, nebude mezi tím trochu spojitosti? 🙂
Problémy spojené s vyšší hladinou cholesterolu
Asi tím nejtypičtějším případem, se kterým máme cholesterol spojený, jsou však různé typy kardiovaskulárních onemocnění. Jak to tady skutečně je? Je cholesterol tím viníkem?
Spojení cholesterolu s infarktem a dalšími srdečními problémy vznikl především z toho důvodu, že při analýze aterosklerotických plátů, které způsobují ucpání aorty vedoucí krev k srdci, se v nálezech našel kromě jiného právě i cholesterol. A to bylo pro výzkumníky té doby dostatečným argumentem pro to, aby usoudili, že pokud se v takovém místě cholesterol objevuje, musí být nutně také tím, kdo tento problém způsobil. Položím vám teď nicméně otázku – i hasiči se vždy objevují tam, kde je požár. Znamená to tedy, že hasiči jsou těmi, kdo požár způsobuje? Víme dobře, že tomu tak není. A není tomu ani tak u cholesterolu a jeho souvislosti s kardiovaskulárními problémy.
Co však pravdou je – cholesterol je velmi významnou molekulou, která putuje k místům zánětu a snaží se o jejich obnovu a hojení. Pokud tedy v místě cévy vznikne lokální poškození a zánět, například díky vlivu trans tuků, vysoké glykémie, toxických substancí z prostředí apod., cholesterol je tím, kdo se k místu poškození uchýlí a snaží se o jeho zahojení. Tudíž velmi často směřujeme pozornost nesprávným směrem – místo toho, abychom se soustředili na skutečné faktory, které jsou prozánětlivé a jsou spojené s metabolickým syndromem, který zapříčiňuje spoustu problémů s kardiovaskulárním systémem (a zde hraje velkou roli chronicky zvýšená glykémie, nadbytečná glukóza se poté ukládá jako podkožní tuk), soustředíme se na to, že bychom měli snížit množství cholesterolu ve stravě z přirozených potravin, které jsou pro nás obrovsky výživné a protizánětlivé. Existuje již mnoho studií z posledních let, která toto tvrzení potvrdila, samozřejmě se o nich ale veřejně tolik nemluví, muselo by vyjít na povrch, jak dlouho se nám tu nakukávala lež. Na vině je tak především cukr, ne tuk! O tom ale ještě hlouběji příště. 🙂
A zajímavý point ještě na závěr: množství cholesterolu, který přijmeme ze stravy, se NEROVNÁ jeho množství v krvi (a na krevních testech). 🙂
Zajímavý kontext kolem statinů
Posledním zajímavým dílkem, který vám tu chci nastínit, jsou právě velmi zajímavé okolnosti kolem prodeje léků na snižování cholesterolu – statinů. Fungují na bázi inhibice enzymu HMG-CoA, což skutečně způsobuje snížení LDL cholesterolu. Jedná se o enzym, který napomáhá syntéze cholesterolu (který, pamatujte, potřebujeme na poměrně mnoho funkcí v rámci organismu). Tento enzym nicméně také napomáhá syntéze koenzymu Q10, velmi zásadního antioxidantu v mitochondriích, který zajišťuje snižování oxidativního stresu a produkci buněčné energie. Velmi často tak lidé i díky tomuto mechanismu (a celkově snižování důležitého cholesterolu v krvi) zažívají při užívání těchto léků mnoho vedlejších účinků – od letargie, po bolesti a problémy s pamětí. Studie, které nejsou placené farmaceutickými firmami, které tyto léky vyrábí, mluví o tom, že benefit těchto léků je skutečně mizivý, zdá se, že převažují spíše negativní účinky než benefity! Ukazuje se, že často neplní ani to, co slibují – výrazně snížené riziko vzniku kardiovaskulárních onemocnění a smrti v důsledku ní.
Mezitím jsou statiny jedním z hlavních zdrojů výdělků farmaceutických firem. Proč myslíte, že to hlavní, co vám lékař vždy měří v krvi, je jistojistě cholesterol? Pro zajímavost si dovolím citovat článek, který pojednává o historii výzkumu s ohledem na statiny a jejich úspěšnost v léčbě: “V roce 2008 byly v New England Journal of Medicine publikovány výsledky velké klinické studie testující lék AstroZeneca Crestor statin vs. placebo (s názvem studie JUPITER). Výzkumníci se primárně snažili zjistit, zda by se mezi těmito dvěma skupinami, rozdělenými mezi 17 802 účastníků, našel nějaký rozdíl ve velkých srdečních příhodách.
Studie byla zastavena po 19 měsících a počet smrtelných a nefatálních srdečních příhod v léčené skupině byl 68 v intervenční skupině oproti 31 v kontrolní skupině (nebo, 0,35 % vs. 0,76 % z celkového počtu účastníků), absolutní riziko snížení 0,41 % (rozdíl mezi oběma sazbami). Ačkoli tedy k léčbě jednoho pacienta bylo zapotřebí 244 pacientů (244 x 0,41 % = 100), a ačkoli z Crestoru mělo prospěch méně než polovina z 1 % léčené populace, přínos byl v médiích uváděn jako „ více než 50 % se vyhnulo smrtelnému infarktu“, protože 0,41 je 54 % z 0,76 (snížení relativního rizika). Úspěch, že? Jakmile byla tato studie zveřejněna, prudce vzrostly akcie společnosti AstraZeneca a jen v letech 2011–2013 měl farmaceutický gigant obrat za čtvrtletí v průměru přes 1 miliardu USD.” Studie dále navíc uvádí, že ze skupiny, která užívala statiny, zemřelo 11 lidí, kdežto ve skupině užívající placebo pouze 6. Jak málo stačí k úspěchu, že? 🙂
Zajímavostí je, jak se s postupem času díky prodeji statinů postupně snižovaly i standardy toho, co se v krevních testech považuje ještě za “normální” hladinu cholesterolu a jaká je již “nebezpečná”. Ještě v 70. letech minulého století totiž byly pro lékaře naprosto v pořádku hladiny vyšší, než 6 mmol/l. Již v 80. letech se toto číslo začalo snižovat na normu kolem 5 mmol/l a ideálně se má cílit na ještě nižší bod. Takže pokud jste v krevních testech měli hladinu přes 6, je vše naprosto v pořádku i přesto, že se vašemu lékaři pravděpodobně ježí vlasy na hlavě a chce vám vehementně předepisovat statiny. A hlavně záleží na jednotlivých typech cholesterolu/přenašeců a vztahu mezi nimi navzájem. 🙂
Závěr
Cholesterol je tak horké a aktuální téma, o kterém by se dalo povídat a psát celé hodiny a dny! A je potřeba, aby o těchto informacích vědělo co nejvíce lidí s ohledem na to, jak je to stále téma plné mnoha nepravdivých dogmat a předmět vyvolávání strachu. Pokud chceme být dlouhodobě zdraví, potřebujeme tak spíše hledat příčinu toho proč je cholesterol abnormálně vysoký (což může být klidně až od 6,5 mmol/l) a co tělo nutí jej v takové míře produkovat. Příště se tak společně podíváme právě na to, co se v těle může odehrávat, když ke zvýšené hladině dochází. Máte se na co těšit! 🙂
Autor článku: Karolína Tomaides
Jedna odpověď
Skvělé informace! Díky!