Je vitamín D opravdu tím nejnutnějším doplňkem v zimě?

Pokud v zimním období pravidelně slýcháme o nějakém doplňku, je jím nepochybně vitamín D! To už je přece dobře známý fakt, že všichni trpíme jeho nedostatkem, a tudíž jej všichni z nás potřebují. Kdo doma nemá kapičky D3, nemůže zákonitě v zimě očekávat, že by zůstal zdravý! Je to ale skutečně tak? Opravdu je déčko takovou spásou?

Existuje spousta informací a studií, které tvrdí, že lidé, kteří mají některé z chronických onemocnění, mají ve většině případech i nižší hladinu vitamínu D. To samozřejmě může být pravda, je zde však zapotřebí podívat se na věc z více úhlů a zase si poskytnout trochu kontextu, dát si pár myšlenek na zamyšlení. Zaprvé – v krevních testech se měří vitamín D (25-OH), což je neaktivní forma tohoto vitamínu (který je spíše i hormonem než vitamínem). Můžeme si tak tedy za pomocí krevních testů změřit, kolik máme neaktivního vitamínu v játrech, nicméně nezjistíme tak, kolik máme jeho aktivní formy v ledvinách, jenž je tou, která má všechna ta působení, na která podporovatelé suplementace odkazují. Rozdíl mezi množstvím aktivní a neaktivní formy může být zásadní. Běžný test nám tak tedy neřekne mnoho. Jednu zásadní informaci však ano – stav množství hořčíku. (Eh???) Teď vám asi zůstává rozum stát, že? 🙂 Nevadí, i pro mě jsou to poměrně nová zjištění, vysvětlíme si!

Málokdo při propagaci vitamínu D totiž poukazuje na jednu zásadní věc – jelikož v kapkách suplementujeme jeho syntetickou, neaktivní formu, musí se tato forma v organismu aktivovat a projít několika enzymatickými reakcemi, které její aktivaci zajistí. A pro většinu těchto enzymatických reakcí je důležitý hořčík, který se při nich spotřebovává. Co to tedy v praxi znamená? Pokud doplňujeme vysoké dávky vitamínu D (několik tisíc IU denně), vyčerpává se značné množství hořčíku v těle. Hořčíku, který už tak máme většinou pomálu kvůli množství chronického stresu, kterému v moderním prostředí čelíme. Pokud je nízký zásobní vitamín D (ten, jenž si testujeme v krvi) může to tak znamenat, že nemáme dostatečné množství hořčíku pro jeho konverzi na aktivní formu (to může být pravda i u vitamínu D ze slunce, který si také prochází určitými enzymatickými proměnami, než se z něj stane aktivní forma).

To je tedy jedna zásadní informace. U další si poukážeme na to, co vlastně vitamín D v těle dělá. Jasně, všichni mluví o tom, jak je to ten nejlepší nutrient pro podporu imunity, zdraví kostí a tak podobně. My však víme, že nic v těle nefunguje izolovaně, samo o sobě, vždy je zde vliv i na další oblasti nebo nutrienty. U vitamínu D je to zásadní propojení a vliv na stav vápníku v organismu. Vitamín D umožňuje vyšší uvolňování a vstřebávání vápníku ze střev ze stravy. Čím více déčka, tím více vápníku. Super! Vždyť vápník potřebujeme a chybí nám! Skutečně? Vápník je minerál, který jsme poměrně snadno schopni získat ze stravy, a díky vystavení se všudy přítomným elektromagnetickým vlnám se nám dokonce mnohem více uvolňuje z buněk a máme jej tak spíše nadbytek. Jeho nadměrné uvolnění nám škodí, co se týče poměru s dalšími elektrolyty, a zároveň tím slábne naše kostra (vápník se nám uvolňuje z kostí). Do toho si ještě můžeme přidat fakt, že vápník a hořčík potřebují být v relativní rovnováze – když je nadbytek vápníku, přicházíme o hořčík. Vápník umožňuje napětí, stah svalu, ve vyšším množství také přispívá k zánětlivosti v těle. Když si to tak shrneme, suplementace syntetického vitamínu D nám může přispívat k zánětlivosti, ačkoliv my jej suplementujeme v dobré víře, že zánětlivost v těle snižujeme.

Už tak je těch složitých informací možná poměrně hodně, zmíním však ještě jednu poslední. Další důvod, proč jsem změnila názor na suplementaci syntetickým vitamínem D je i to, že potřebuje být v rovnováze s dalším vitamínem, kterého již tak máme často málo – vitamínem A. Každý receptor, který využívá vitamín D, využívá i vitamín A. Co se tedy děje, pokud doplňujeme stále jen déčko a áčko nemáme téměř ani ve stravě (nachází se především v játrech, oleji z tresčích jater, žloutcích)? O vitamín A stále více přicházíme a projevují se nám tak jeho nedostatky. Těmi jsou například problémy se zrakem, s imunitou, reprodukcí, se zdravím kůže,.. Pro kolik lidí v dnešní době je toto aktuální téma? Řekla bych, že pro spoustu. A my dalším a dalším podporováním suplementace ve víře, že problém vylepšujeme, problém spíše prohlubujeme.

Možná se teď tedy ptáte, jakou cestu zvolit? Kde vitamín D získat v dobré formě? Odpověď je: přirozenou cestou! Tudíž – v rámci stravy (tučné ryby, kvalitní vejce, olej z tresčích jater) a ze slunce (zde se ani nemáme možnost předávkovat, na rozdíl od suplementů, kde není žádný brzdící mechanismus v těle – není tomuto způsobu získávání déčka přizpůsobeno). Soustřeďte se na získávání vitamínu A – ten sice všeobecně takovou popularitu nemá, možná ale právě proto pro nás bude tak důležitý. 🙂

Něco na závěr k zamyšlení:

Pokud je déčko tak moc důležité a je potřeba mít jeho vysokou hladinu i v zimě, proč by nám Příroda znesnadnila přístup k němu (méně slunečního záření, z kterého si ho tvoříme)? Nemůže být i hladina vitamínu D spojená se sezónností? 🙂

Autor článku: Karolína Tomaides