KOMUNIKACE V PARTNERSTVÍ

Pro mnohé z nás může být komunikace s partnerem těžší než s našimi dětmi. O tom, jak se s dětmi dá komunikovat jinak, je dnes již napsaná spousta knih, natočená spousta videí a nahraná spousta podcastů. Informace jsou dostupné všude možně a je jen na nás, co si z nich vytáhneme, co s námi souzní a co nám dává smysl.

Respekt, se kterým se snažíme přistupovat ke svým dětem, by se měl stejně tak “aplikovat” do jakýchkoliv dalších vztahů. Bohužel, spousta z nás neměla v dětství ten vzor respektujícího partnerství u svých rodičů a tak teď mnohdy nevíme, jak různé situace v partnerství řešit.

My ženy jsme byly často vedené k výkonu, nebyly nám příliš dovolovány emoce a nemohly jsme projevit svou autenticitu ani ženskou zranitelnost. Získaly jsme tak pocit, že musíme být silné, tvrdé, musíme vše zvládnout samy a nemůžeme ze sebe dělat chudinky. Tahle energie nám ženám ale nepatří.

Mužům zase nebylo dovoleno být těmi opravdovými muži, kteří se přirozeně perou, soutěží mezi sebou a dávají najevo svou sílu. Získali tak pocit, že když se budou chovat více jako klidní hodní chlapečci, kteří spolupracují a poslouchají své maminky, budou je mít všichni radši. Tahle energie jim ale nepatří.

A tak se teď v dospělosti my ženy často ocitáme dominantně v mužské energii, kdežto muži mohou být zase dominantně v té ženské. Pro nás ženy může být náročné emocionálně se otevírat svému muži, protože máme strach, že naše emoce nepřijme a tím pádem nepřijme ani nás jako ženu – stejně, jako nás nepřijímali naši rodiče. Často tak my ženy v komunikaci s partnerem dáváme najevo svou nepřirozenou tvrdost a direktivnost. Chceme svému partnerovi ukázat svou sílu, a tak se snažíme zvládnout vše a nedat najevo svou zranitelnost. V té ale přitom tkví naše síla.

V jaké chvíli myslíte, že bude mít muž chuť být oporou pro svojí ženu, vytvářet jí bezpečný prostor a dávat jí bezpodmínečnou lásku? Bude to ve chvíli, kdy žena působí drsně a tvrdě, jako někdo, kdo vše bez problémů zvládne, s ničím nemá problém, od nikoho nepotřebuje pomoc a vlastně si tak nějak vystačí sama? Nebo to bude ve chvíli, kdy se žena stane jemnou a laskavou, citlivě a s respektem komunikuje své emoce i potřeby a ukazuje svou zranitelnost tím, že některé věci nezvládá, s něčím si neví rady, něčeho se bojí a potřebuje pomoc? V jaké z těch dvou situací má muž prostor být opravdu mužem?

Muži nevnímají ženy jako přirozenou autoritu. Jejich hierarchie je založená na tom, že nejsilnější a nejzkušenější z kmene se stává jeho vůdcem. Pokud je tedy žena směrem k muži direktivní a tvrdá, muž může získat pocit, že je potřeba s touto ženou bojovat, ne ji následovat. Tento pocit se utváří již v dětství, kdy maminky často své chlapce direktivně a autoritářsky směřují, neustále jim něco přikazují a různými manipulačními metodami je nutí k poslušnosti. Protože ale tito chlapci nevnímají svojí mámu jako přirozenou autoritu a cítí obrovský tlak na potlačení jejich síly, dávají se do boje.

Ve chvíli, kdy ale tito malí chlapci vidí svojí mámu jako laskavou, pečující, milující, zranitelnou, sebevědomou, plnou emocí, která má pro ně vždy otevřenou náruč, získají pocit, že tuto úžasnou křehkou ženu je potřeba ochraňovat a pečovat o ní. Tím pádem jí vychází vstříc, pomáhají jí a snesou jí i modré z nebe.

Pokud tedy chceme komunikovat s muži ve své opravdové ženské energii, je potřeba nebát se ukázat svou jemnost, zranitelnost, “nevýkonnost”, laskavost, přijetí a respekt. V jakékoliv komunikaci mi vždy pomáhá JÁ VÝROK, pomocí kterého nehodnotím, nesoudím a neobviňuji druhou stranu. Například: 

,,Já se teď v našem vztahu necítím dobře. Mám pocit, že jsme se od sebe odcizili a moc mě to mrzí.”

,,Vadí mi, když tady necháváš na zemi svoje oblečení. Snažím se udržovat tu pěkný prostředí, abychom se tu všichni cítili dobře, a tohle mi bere hodně energie.”

,,Cítím, že je toho na mě moc. Potřebovala bych čas pro sebe, ale upřímně mám strach to s tebou komunikovat hned, protože se bojím, že si o mně budeš myslet, že nejsem dobrá máma.”

,,Moc mě mrzí, co jsi mi teď řekl, hodně mě to zasáhlo. Připadám si jako malá holčička, která udělala chybu a teď ji čeká trest. Chápu, co ti vadí, moc by mi pomohlo, kdybys to zkusil komunikovat jinou formou.”

Věřím, že je z toho cítit ta laskavost, zranitelnost, emoce a zároveň přijetí, pochopení i respekt směrem k partnerovi. JÁ VÝROK je něco, co můžeme používat my všichni, muži i ženy, a čím můžeme naši komunikaci dostávat do roviny respektu a úcty.

Když bych v příkladech výše nepoužila JÁ VÝROK a nekomunikovala bych v ženské energii, mohlo by to vypadat například takto:

,,Pořád ti na mně něco vadí a dáváš mi najevo, že jsem neschopná. Tak si to všechno dělej sám!”

,,Zase ty ponožky na zemi. Ach jo! To si to nemůžeš uklidit? Co ti to udělá? Vždyť je to pár vteřin. Domácnost je snad naše společná, ne? A stejně tady pořád uklízím jen já.”

,,Vůbec mi nedáváš prostor, abych byla sama, mám toho všeho plný zuby a jsem z toho akorát naštvaná. To snad vidíš, že toho mám hodně, tak bys mi měl nabídnout pomoc! Jsi přece můj muž!”

,,Jak to se mnou mluvíš? Jsi na mě hnusnej, tak já na tebe budu taky hnusná, abys věděl, jak se cítím.”

Cítíte v tom ten rozdíl?

Z mé zkušenosti mají muži v komunikaci se ženami často potřebu ženě pomoci a hledat ihned řešení na její trápení. Je to samozřejmě moc krásný záměr, jen ne vždy funkční. Mně jako ženě v komunikaci nejvíce pomáhá přijetí a pochopení, které může být vyjádřeno slovně nebo třeba jen dotykem či obejmutím. Když od muže cítím bezpodmínečné přijetí, moje chuť projevit svou zranitelnost, roste. Zároveň si jeho řešení moc ráda vyslechnu ve chvíli, kdy jsem na něj připravená.

Je to tedy určitá souhra mužské a ženské energie i respektu a úcty vůči sobě. Je to něco, co se mnozí z nás teprve učí a není proto dobré klást na sebe zbytečně velký tlak. Změna pravděpodobně nepřijde ze dne na den. Vnímám to jako soustavnou práci na znovuobjevení své ženskosti, jemnosti a vlastní hodnoty. Pomoci vám k tomu může sdílení a setkávání se s vědomými ženami i muži, bytí v jejich přítomnosti, v jejich energii. Velmi důležité je také vytváření si prostoru sami pro sebe, ve kterém se můžete navracet ke své autenticitě a ke svým opravdovým vnitřním hodnotám.

Autor článku: Eva Víchová