Typicky v případě, že se u nás rozvine nějaký problém, máme tendenci obrátit se proti sobě, obviňovat sebe a své tělo za to, co udělalo špatně, a že nefunguje správně. Je to ale skutečně tak? Doopravdy jde tělo – ten dokonalý komplexní mechanismus, proti nám, snaží se nás zničit, znepříjemnit nám život? Dává to tak skutečně smysl?
Asi se shodneme na tom, že když se takto ptám, smysl to úplně nedává. 🙂 Tělo je neskutečně komplikovaný mechanismus, mnohem komplikovanější, než se zdá a než si pravděpodobně dokážeme vůbec představit. Už jen, když se podíváme na tento obrázek, uděláme si o tom alespoň malou představu:
Nejen, že je obrovsky komplexní, ale v dnešní době ho ovlivňuje také velká spousta faktorů. Reálně se poohlédněte na to, jak funguje dnešní svět. Kolik se toho pro nás změnilo za posledních (v délce našeho vývoje pouhých!) 150 let. Kolik věcí je jinak než v období, kdy jsme se jako druh vyvíjeli, jak je jiné prostředí. Už nejsme celou dobu v přírodě, v kontaktu se zemí, se sluncem, s čistou vodou, ba dokonce i se sebou navzájem! Přesunuli jsme se do zcela nepřirozeného módu, kde je pro naše tělo i psychiku tolik nových věcí, nových vjemů. Jen si uvědomte, kolik informací v dnešní době musí mozek zvládat oproti minulosti. I v případě, že “jen” jedeme autobusem, proudí k nám obrovské kvantum vjemů – reklamy v okolí silnice, povídání spolucestujících, různé parfémy ostatních lidí, ubíhající cesta, možná si ještě do toho čteme knihu, nebo projíždíme telefon, kde je samo o sobě těch informací hafo.
Stres je tak na denním pořádku. A to neznamená už dávno jen ten stres, kdy cítíme, že toho máme hodně v práci, škole, máme hodně činností, nebo jsme v nepohodě ze svého vztahu s partnerem. Stresorem je pro naše tělo mnoho dalších faktorů – to, že nejsme dobře vyspaní; trávíme mnoho času pod umělým světlem a slunce se bojíme; že celé dny sedíme a tolik se nepohybujeme; že nemáme dostatečně výživnou stravu, která nám způsobuje deficity díky nimž i hůře na stres reagujeme (hořčík) a kruh se uzavírá. To není výčet, který by nám měl způsobit stres ještě větší (berte to s rezervou, jsou to informace🙏🏼), je to jen uvedení faktů na pravou míru, abychom si uvědomili, jak úžasná ta naše těla vůbec jsou, že tohle vše denně zvládají! Není se tak čemu divit, že pokud se k nim (často nevědomky) nechováme úplně košer, začnou někde vypovídat službu, dávat nám nějaký signál. A takto je přesně třeba k symptomům začít přistupovat – jako k signálům, řeči těla o tom, že se něco děje, něco není v pořádku, někde potřebujeme něco změnit, někde ubrat. Nepřistupovat k nim jako k omylům, které je zapotřebí vypnout, aby nás dál neotravovaly. Protože to se nám chtě nechtě později někde vrátí jako bumerang.
Tělo vždy dělá své možné maximum, aby nám v podmínkách, které mu nastavujeme, poskytlo to nejlepší, co aktuálně zvládne, s těmi kapacitami, které do něj vkládáme.
Dnešní svět funguje bohužel i přes velkou míru informací na hluboké nevědomosti lidí. Nevědomosti těch nejdůležitějších informací, které pro svůj život potřebujeme, které jsme si vždy předávali z generace na generaci. Nyní jsme naučení, že svému tělu nemáme důvěřovat vůbec a ideálně se máme vždy spolehnout hlavně na nějakou autoritu, která toho o nás ví vždy mnohem víc než my sami. Nikdo vás ale nikdy nebude znát líp než vy samotní! Začněte svému tělu věnovat víc pozornosti, nesměrujte ji stále ven, jak je po vás ze všech stran požadováno, vložte ji zase znovu dovnitř. Možná tam najdete mnohem víc moudrých odpovědí na své otázky, než byste našli kdekoliv na internetu. Je ve vás tolik moudrosti, ani si neuvědomujete kolik. Všechny starodávné kmeny tohle věděly a úzce s tím spolupracovaly. Nalezněme znovu tuhle svou moudrost, začněme si zase znovu naslouchat, dejme si prostor pro sebe – není to sobeckost, je to nutnost, obzvlášť v tak uspěchané době plné tlaku. ✨
Autor článku: Karolína Tomaides
