V posledních letech se objevuje stále více případů, kdy je nutné ze stravy vyřadit klasické mléčné produkty (záměrně rovnou píšu “klasické”, protože není mléčné jako mléčné!) s ohledem na lepší podporu celkového dlouhodobého zdraví. O mléku jako takovém a jeho potenciálu podporovat, nebo naopak podrývat zdraví, bychom se tu mohli bavit celé hodiny. Je to tak komplexní téma, u kterého se málokdo noří do skutečné hloubky a pochopení. Pokud vás o mléku a o tom, jestli je pro nás skutečně tak špatné, zajímá víc, mrkněte na pár příspěvků na mém IG @karolina.tomaides.
Jdeme se zde ale primárně nořit do tématu vápníku! Právě to je totiž ten doplněk, který je mnoha lidem doporučen, pokud mléko ze stravy z jakýchkoliv důvodů vyřazují (asi nejtypičtějším případem bývají kojící maminky s miminkem trpícím ABKM). Mléčné produkty jsou totiž přece tím nejbohatším zdrojem vápníku, že? A vápník je pro nás tím nejzásadnějším a nejdůležitějším minerálem, no ne? Tudíž pokud mléčné ze stravy vyřadíme, dává přece dle klasicky kolujících informací ten největší smysl vápník doplňovat v rámci doplňku stravy. Ne tak úplně ❌. Když se dostaneme trochu hlouběji a zase si vysvětlíme další souvislosti, můžeme teprve udělat skutečně informované rozhodnutí o tom, zda má tento minerál smysl doplňovat.
Výjimečnost vápníku tkví především v tom, že je nejhojněji zastoupeným minerálem v našem těle – celkem tvoří dokonce přes 1 kg naší tělesné váhy – nejvíce se samozřejmě vyskytuje v oblasti kostí a zubů. U minerálů je vždy dobré pro orientaci vědět i to, kde přesně se nachází, zda je jejich útočištěm přímo buňka, kde vykonávají určité funkce, nebo jestli je jejich koncentrace vyšší v oblasti mimobuněčné. Od toho se také dá poměrně dobře odvodit, jakou výpovědní hodnotu pro nás budou mít krevní testy, kde si tyto minerály necháváme změřit. Pokud je totiž minerál převážně koncentrován v buňce, těžko získáme odpovídající hodnotu měřením z krevního séra – to je například případ hořčíku, který je intracelulárním (vnitrobuněčným) minerálem. Vápník je naopak minerálem s vyšší koncentrací v extracelulárním (mimobuněčném) prostředí.
Co jsou funkce vápníku v těle?
Asi všichni známe informaci o tom, že potřebujeme dostatek vápníku proto, abychom podporovali co nejlépe zdraví našich kostí a zubů. To je samozřejmě fakt a tyto tkáně skutečně vápník pro své správné fungování nezbytně potřebují. Jeho méně známými funkcemi je však i to, že velmi významně ovlivňuje i naši nervovou soustavu, kde má nezastupitelnou a neopominutelnou funkci v umožňování přenosu vzruchu mezi mozkem a periferními tkáněmi. Je také molekulou, která umožňuje stah svalu (zde bude pak velmi zajímavé propojení s hořčíkem, který je takovým protipólovým kámošem vápníku a je naopak pro svaly uvolňující). Kromě toho je také samozřejmě součástí některých enzymů a podílí se také na soudržnosti buněčných membrán.
Z mého pohledu je velmi zajímavou funkcí právě jeho vliv na nervovou soustavu, málokdo si uvědomuje, že vápník umožňuje stahy svalů a přenos nervového vzruchu a když si k tomu připojíme ještě informaci o tom, že jeho nedostatek v dnešní době nebude až tak horký, jak se tvrdí, může nás to už lehce navést na některé zajímavé myšlenky.
Jak dobře víme, nic v těle nefunguje izolovaně! Ať už se zajímáme o jakoukoliv mikroživinu, nemůžeme se bavit jen o ní samotné. Vždy ovlivňuje a je ovlivňována i dalšími prvky, protože naše tělo je dokonalým sehraným orchestrem.
Obzvláště minerály mají velmi úzkou vzájemnou souvislost, proto tak často slýcháme o minerálové rovnováze. Velmi často u nich nejde o to, že bychom se jimi přímo mohli předávkovat, ale spíše o to, že se naruší vztah a rovnováha s prvky ostatními.
Jak je už jen z obrázku vidět, hladina vápníku je propojená i s hořčíkem, manganem, fluorem, zinkem, fosforem a sírou. Pořád máme pocit, že když doplňujeme jeden minerál, je to jenom o účinku jeho samotného a nic dalšího se tam hlouběji neodehrává?
Pojďme ale u vápníku trochu hlouběji, pochopit lehce i jeho strukturu a tím i to, jak v těle působí.
V jeho atomární struktuře mu na poslední elektronové vrstvě schází 2 elektrony, dvěma elektronům tak chybí parťák, což z něj činí atom, který bude rád vyhledávat prostor, kam se uchytit, aby byl úplný. Jeho vlastností je také oproti hořčíku i to, že je hydrofobní, odpuzuje tedy vodu. Přesně i to je důvodem, proč je tak hojně v těle využívaný, protože se skvěle připojuje a přichytává. Slouží to jako skvělá vlastnost pro stabilizaci a držení proteinů a jejich organizaci i společně s vodou v rámci těla. Tato organizovanost způsobuje i to, že buňka nemusí vynakládat další zbytečné síly na uspořádání, má tedy k dispozici energie více a je ve své práci efektivnější.
Jednou ze zásadních funkcí minerálů je také to, že svou správnou koncentrací zajišťují na obou částech buňky (uvnitř i venku) stav elektrického napětí na buněčné membráně. A možná si teď říkáte, co je na tom zásadního? Správné napětí na povrchu buňky je velmi důležité pro přenos vzruchů a signálů, tedy to, aby efektivně probíhala komunikace. A jak víme i z jiných oblastí života, efektivní a jasná komunikace bez domněnek a nesrovnalostí je základem pro dobré a harmonické fungování celku. 🙂
Vápník takto dokáže putovat mezi vnějším a vnitřním prostorem buňky, zejména v reakci na určité podněty. A jelikož velmi citlivě vnímá elektrický potenciál a napětí, i na tuto změnu reaguje a na základě této informace se přesouvá a poté mění strukturu proteinů uvnitř v buňce. Vápník dokáže velmi jemně reagovat na změnu v elektrickém napětí, čímž nám přirozeně reguluje procesy v mozku nebo svalech, kde přesně tyto procesy stále probíhají. Co si ale neuvědomujeme a co málokdo v souvislosti s tímto prvkem tuší a vůbec by mohl brát v potaz, je i to, že vápník reaguje i na umělé elektromagnetické pole, které je kolem nás stále více zastoupené! Velmi zjednodušeně tento stav vyvolává to, že vápník nám stále více uniká do buněk, kde se hromadí, důsledkem toho je i čím dál větší ztráta hořčíku. Pokud máme v buňkách stále větší koncentraci vápníku, narušuje se nám produkce energie, regenerace a také je v buňkách vyšší napětí, než by být mělo (proto se na vyšší tlak využívají také kalciové blokátory, které tento stav blokují). Větší proudění vápníku do buněk vede také k vyšší produkci volných radikálů a oxidativnímu stresu, což jsou stavy spojené s velkým množstvím chronických onemocnění. (Můžete si také vzpomenout na častější výskyt osteoporózy – únik vápníku z kostí, a kalcifikaci cév – ukládání vápníku v cévách, jež pozorujeme ve společnosti. Ano, i tohle je následkem umělého elektromagnetického pole okolo nás!)
Zajímavostí je, že takovým přirozeným kalciovým blokátorem, který tento stav zvýšeného průniku vápníku do buněk dokáže zmírnit, je vitamín D. A teď se bavíme o přirozeném zdroji vitamínu D, toho, ze kterého jsme čerpali po celou dobu vývoje – ze slunce! Tudíž tady máme i jeden z důležitých důvodů, proč se nebát slunce a naopak ho vyhledávat a pilně se na něj adaptovat (na toto zásadní téma budeme mít brzy webinář – mrkněte zde).
Proč vápník není tím, co potřebujeme doplňovat v rámci doplňků?
Teď už jsme ve větších hloubkách možná lehce pochopili, že naším problémem je spíše to, že vápníku máme hodně, než málo! Není to jen o stravě samotné a o tom, kolik ho přijímáme v rámci potravin (mimochodem i při vyřazení mléčných výrobků jsou zdrojem například velmi cenné vývary). Kromě vlivu elektromagnetického vlnění zde máme i stále narůstající trend suplementace vitamínu D, jehož účinkem je to, že zvyšuje vstřebatelnost vápníku z našich střev. A kdo dnes nekape kapičky déčka? Máme ho přece stále málo, že? Nemusí být vše tak, jak se na první pohled zdá! Ve všem je potřeba brouzdat hlouběji a zkoumat!
O suplementaci syntetickým vitamínem D jsem psala už v předchozím článku zde v členství, pokud si chcete poskládat další dílečky, koukněte na něj. 🙂 Velké množství déčka v syntetické formě zvyšuje vstřebatelnost vápníku a ten se dál hromadí a hromadí a dál a dál přicházíme o hořčík, který je zapotřebí pro přeměnu déčka na jeho aktivní formu. Problém se tak prohlubuje. U vitamínu D ze slunce máme přirozené mechanismy regulace, nemůžeme se předávkovat! Budeme čerpat, jak potřebujeme a pokud jsme dobře na slunce adaptovaní, v určitou chvíli se začnou v kůži produkovat další jiné látky, které jsou pro nás potřebné. V přírodě vše funguje maximálně propracovaně a v synergii, tak ji nenarušujme!🧩
Co tedy dělat?
To, co jsme dělali vždy přirozeně. U vápníku to skutečně platí takto jednoduše. Vápník jsme schopní dnes získat v dostatečně velkém množství ze stravy a prostředí, není zapotřebí sahat po doplňku. Jezte přirozené potraviny (kvalitní mléčné produkty), pravidelně vývarujte, sluňte se, podporujte zdraví svých střev, abyste veškeré živiny ze stravy mohli co nejlépe vstřebávat. A podporujte i doplňování hořčíku, zde už po doplňku sáhnout musíme, protože ho bohužel z přirozených zdrojů jen tak lehce nezískáme díky vyčerpané půdě. Volte čisté doplňky bez balastních látek, dobře vstřebatelné (pro orientaci koukněte na články o hořčíku v členství). Abychom vyrovnávali vápník, potřebujeme dostatečné množství hořčíku, o který díky stále většímu vystavení EMF a stresu často přicházíme.
Informujte se, vzdělávejte se a propojujte si souvislosti. Tělo je dokonale sladěný systém a naším cílem je mu dávat co nejlepší podmínky k tomu, aby mohlo jako krásně sladěný systém dál fungovat a jen podpořit ty cesty, které jsou dnešním prostředím oslabené.🙏🏼
Autor článku: Karolína Tomaides
