Dnešní článek se bude nést trošku v jiném duchu, než v jakém jste zde ode mě asi zvyklí, ale přesto jde opravdu ze mě. Pokud mě sledujete na Instagramu a znáte mě třeba už od mých začátků, víte, že můj přístup byl vždy hlubší. 😊
Už v 15 letech jsem si všimla, že za našim životem a tím, jak ho vedeme a prožíváme, je něco více. 😊 Psychika je mocný nástroj a možná jste už samy zaznamenaly, že někdy děláme vše podle nejlepších a nejnovějších doporučení, ale zkrátka něco stále nefunguje. Často je to tím, že nás brzdí náš myšlenkový systém, mindset a vzorce, které máme v sobě nastavené – z dětství a dospívání, přebrané ze společnosti, postavené na našich minulých zkušenostech, nebo podvědomě vytvořené naší myslí jako sebeobranu.
V tomto roce bych chtěla více otevírat téma ženství i veřejně. Poslední roky je to mé velké osobní téma a vnímám, že je potřeba o tom více mluvit. Minimálně mé mladší já by za to bylo velmi, velmi vděčné. V naší následující tvorbě vás čeká spousta praktických a „science“ věcí, ale nemohu vynechat i tuhle více „psychologickou“ a niterní.
Název článku, Žena s velkým Ž.. můžete si pod tím představit, co potřebujete.
Já se s vámi dnes chci podělit za přístup, názor a to, jak nás ženy vnímám já ve svých aktuálních 22 letech (pokud se k vám článek dostává ke konci ledna, tak už ve 23 letech :D).
Jako malé se rodíme s tím, že jsme jiné než kluci. Máme „pipinku“, růžová je holčičí, maminky nám dělají copánky a kupují sukně a šaty. Někdy se nám to líbí, někdy to odmítáme.
Začínáme dospívat.. Začínají se u nás projevovat zájmy o zkoumání toho místa „tam dole“ a také poznáváme odlišnost toho místa u kluků. Často můžeme slyšet, že je neslušné pipinku ukazovat, vystrkovat prsa, a když máme „naši intimní chvilku“, kdy zjišťujeme, co je součástí našeho těla, jsme „načapané“ a „zprdnuté“, co to děláme apod.
Jakmile dospíváme dále, rostou nám prsa, ochlupení, zvětšují se boky.. dost možná se za to vše hodně stydíme, je to nezvyk a nevíme, jak s tím pracovat. Klukům se to možná libí, ale my to vnímáme velmi negativně – kupovat si nové oblečení či spodní prádlo, které nám na novou postavu sedí; musíme najít způsob, jak nám prsa nepřekáží a jak se zbavit ochlupení, protože holky ve škole se nám smály, že jsme jako opice.
Přichází první menstruace a namísto oslavy toho, že se z nás stává žena a jsme novou nadějí přinést na tento svět nejen děti, ale i další věci skrze naše poslání, jsme usazeny do spodiny společnosti jako ty „špinavé, náladové, divné“ apod. „Tady máš vložky/tampóny! Dej si pozor, ať ti krev neproteče přes kalhoty! No, prostě ti pár dní bude blbě, budeš mít bolesti!“
Neříkám, že každá dívka si tímto prošla, ale téměř s jistotou si troufám říct, že pár nevhodnými situacemi jsme si prošly všechny.
Není třeba více rozepisovat také to, že je nám nasazena antikoncepce – na akné, nepravidelný cyklu, nadměrné ochlupení, bolestivou menstruaci i proti otěhotnění. Ženství je nám předkládáno vlastně jako problém – jsme náladové, protivné, nespokojené.. a „hlavně prosím tě neotěhotni!“
No a potom tady máme vyspělé ženy, které
> mají potlačenou ženskou energii
> jsou neplodné a nemohou mít děti
> jsou nespokojené a nezdravé
> které neustále přibírají na váze
> se dostávají do vztahů s „nevhodnými“ partnery atd…
I já jsem si prošla fází, kdy jsem se za své ženství styděla a byla jsem vlastně ráda, že jsem na nějakou dobu menstruaci ztratila. O starost méně. Ale to, co to potom neslo, si nepřeje dobrovolně žádná z nás. Člověk se úplně ztratí v sobě; neví, co chce dělat; neví, kudy se vydat; neví, co cítí, nebo proč to (ne)cítí. Proč pláče, proč už se nemůže tolik smát, proč tohle nefunguje atd…
Během celé mé cesty (která stále trvá.. věřím, že to je celoživotní proces i skrze to, že se naše cykličnost mění v různých životních situacích i s věkem), jsem si však uvědomila, jak moc jsem vděčná za to, že jsem Žena. V nás ženách je obrovská síla, energie, láska, naděje, lehkost a potenciál. A opravdu to není jen o tom, že můžeme být těhotné a porodit miminko (i to je však za mě úplně úžasná příležitost/schopnost). Ženství se nám napojuje na každou část našeho já. A pokud se tomu jakkoliv bráníme, nikdy nic nemůže správně fungovat. Ani naše zdraví, práce, vztahy,… Nelze jít proti tomu, jak jsou naše tělo a naše biologie sestaveny! 😊
Každá z nás potřebuje začít jinak, ale je třeba začít.
Terapie, kde si řešíme, proč jsme to své ženství potlačily.
Kurz či webinář, který nám ukáže, jak naše ženství funguje fyziologicky.
Rozhovor s naší maminkou, která nám nasdílí své vjemy a zkušenosti za její dosavadní život.
Sdílení s kamarádkami, protože společně třeba zjistíme, že „bojujeme“ se stejnými problémy.
Coaching, kdy se soustředíme na zdraví a biohacking a zabředneme i do tohoto tématu.
Možností je spousta a ať už jste v jakékoliv situaci, v jakémkoliv věku, životním období či rozpoložení, vyberte si tu možnost, která vás teď volá. Nečekejte, není na co. 😊
Být ženou je dar a jakmile si ho zvědomíme a přijmeme, začínají se dít opravdové zázraky.. a to jak už na úrovní zdraví – trávení, spalování tuku, hormonální rovnováha; tak v úrovni pracovní – prosperujeme, jsme efektivní a výkonné; ale i úrovni osobní – nacházíme svobodu, pochopení, potěšení, lásku, vhodného partnera, poslání, radost a naplnění.
Je to cesta.. celoživotní, vyžaduje čas, ale přináší ovoce. 😊
Obejměme svou ženskost a přestaňme na ženství pohlížet jako na trest či problém. Protože pokud k tomu takto přistupujeme, stává se to naší realitou. 😊
Dejte si čas, zamyslete se nad tím. Dává vám to smysl?
Sdílím a zdravím z Tenerife
Autor: Michaela Majerová
